top of page
  • Writer's pictureAndrea

Starobylé Kjóto, nádech tajuplné japonské kultury

🕦 Termín: 8. dubna 2019
☀️ Počasí: jasno, 12 - 18 °C; 🌸 sakura blooming index: plně rozkvetlé

✈️ Jak jsme se sem dostali?


Vlakem: ze zastávky JR SHIN OSAKA → [CCA 14 Min] do zastávky JR KYOTO


Před cestou do Japonska jsme rozmýšleli, zda se v druhé části výletu ubytovat v Ósace nebo v Kjótu. Obě města jsou totiž od sebe vzdálená zhruba 40km, a to mi věřte, že cesta shinkanezem tady uteče tak rychle, že si během ní nestihnete vypít ani ranní kafe :-). Nakonec jsme zvolili Ósaku a hlavním důvodem našeho rozhodnutí byly ceny, tedy především ceny ubytování, které se značně lišily. Zatímco ubytování v Kjótu bylo doslova závratně drahé, Ósaka nás svými velmi příznivými cenami překvapila.


Ósaka se tak stala naším domovem na 6 dní v druhé části výletu a podnikli jsme odsud několik výletů do nedaleko položených měst v čele s jednodenní návštěvou Kjóta, kterou jsme si naplánovali symbolicky na 13. den našeho výletu. A hned z kraje musím připustit, že jeden den na návštěvu města OPRAVDU NESTAČÍ, a dodnes maličko litujeme, že jsme se při rozhodování mezi Ósakou a Kjótem nerozhodli právě pro Kjóto. Za jeden den totiž atmosféru tohoto starobylého města opravdu nenasajete, spíš k ní jen tak mírně přičuchnete :-).


🚆 Jak jsme tu cestovali a co jsme viděli?


Cestování po Kjótu: Paradoxně se pro nás cestování po Kjótu stalo nejsložitějším ze všech navštívených měst v Japonsku. Rozhodli jsme se, že se i zde budeme držet zavedené kombinace vlak (hlavně JR) a metro, což bohužel nebylo úplně šťastné řešení. Kjóto má totiž na rozdíl od ostatních japonských měst opravdu hustou síť autobusových linek, jejíž zastávky (na rozdíl od metra a vlaku) najdete blízko všech významných kjótských památek. Navíc se většina památek nachází poměrně daleko od sebe, a protože Kjóto není žádné malé městečko, ale 1,5 milionová metropole, pouze samotné přesuny po městě zaberou docela dost času.


Pokud se rozhodnete pro cestování autobusem, při příjezdu do Kjóta si na si na hlavním kjótském nádraží vyžádejte anglickou mapku autobusových linek a ideálně si kupte i celodenní jízdenku Kyoto One Day Bus Card (700 yen). My jsme tak bohužel neučinili a posnažili se vytřískat co nejvíc z toho, co nabízel JR pass. Na jeden den to stačilo, avšak cestování to bylo docela úmorné a na spoustu míst jsme museli dojít pěšky, a k některým jsme se zase vůbec nedostali. A tak pokud se rozhodnete v Kjótu strávit více času, autobusy budou z hlediska dostupnosti a pohodlnosti určitě mnohem vhodnější volbou.


JR pass nám umožnil během jednodenní zastávky navštívit tato místa:


Fushimi inari – tisíce bran torii (zastávka JR Inari), bambusový háj Arashiyama (JR Saga-Arashiyama). Chrám Kiomizu dera, kam se dá poměrně krátkou procházkou (cca 30 minut chůze) dojít ze zastávky JR Tofukuji Station a odkud je to už jen kousíček hlavní třídou Hanami-koji do legendární čtvrti Gion.


 

🗼 Kjóto za jeden den, co jsme viděli?


Město Kjóto je tou nejkrásnější ukázkou starého a tradičního Japonska. S více než tisícovkou budhistických chrámů a stovkami šintoistických svatyní patří mezi kulturně nejbohatší města na světě a jeho historický význam dokládá i fakt, že v minulosti Kjóto po více než tisíc let plnilo funkci hlavního města a zažilo tak vrcholný rozkvět tradiční japonské kultury. V Kjótu se také nachází dokonce 17 míst, zapsaných na seznamu světového dědictví UNESCO a mezi nejznámější tradice spojené s Kjótem patří především tajuplné Gejši a japonské čajové obřady. Historie a tradice tu tak číhá téměř na každém kroku a člověk by zde mohl trávit dlouhé týdny a stejně by jen stěží zvládl vidět vše, co místo nabízí. Já jsem se na Kjóto nesmírně těšila a dodnes mě maličko mrzí, že jsme si na něj vyhradili pouze jeden den!


Fushimi Inari


Den jsme začali opravdu velmi brzy ráno, kdy jsme se již prvním shinkansenem vydali z Ósaky do Kjóta, abychom jako první navštívili komplex zdánlivě nekonečných tisíců bran torii, které se rozprostírají na svahu hustě zalesněné hory Inari, tyčící se do výšky 233 metrů. Svatyně byla údajně založena již počátkem 8. století jako pocta šintoistickému bohu rýže a dodnes sem bohaté firmy umisťují další a další rudé brány, aby si tak zajistily bohatství a úspěch. A opravdu se vyplatilo si přivstat! Místo se po nočním dešti pomalu a tiše probouzelo do nového dne, přičemž všemu vládl až tajuplný klid. Procházka se linula dál a dál mezi hustými lesy a jedinou společnost nám toho rána dělaly kamenné tajuplné sošky lišek, jejichž magické pohledy nás stíhaly téměř na každém kroku. Procházeli jsme se dál mezi branami, když jsme nedaleko nás slyšeli nějaké zvuky, a v tom jsme ho zahlédli! Několik metrů od nás v maličkém potůčku si to ladně kráčel národní symbol celého Japonska – jeřáb japonský. Byl to opravdu silný zážitek, protože spatřit jeřába v jeho přirozeném prostředí je velmi vzácné. Japonci jeřáby velmi obdivují a uctívají, považují je za symboly šťastného života a dlouhověkosti a jejich přežití je chráněno zvláštními zákony.


Přibližně po 40 minutách jsme vystoupili zhruba do poloviny hory, kde jsme se na chvíli zastavili. Nachází se tu totiž křižovatka Yotsutsuji odkud se rozprostírá krásný výhled na celé Kjóto. My jsme se odsud vydali ještě o kus dál na okružní cestu na vrchol (dohromady cca 2-3 hodiny), ale pravdou je, že od tohoto bodu dál již hustota bran klesala (za to svatyní je tu víc a víc). Po cestě jsme také narazili na několik restaurací a kaváren, většina z nich však byla kvůli brzkým ranním hodinám stále uzavřená, a tak jediné místo, které mělo během naší návštěvy otevřeno byl malý krámek se suvenýry, ze kterého jsme si jako památku odnesli malou červenou bránu torii.



Chrám Kijomizu dera


Po ranní návštěvě Fushimi inari jsme se vydali dál do města, konkrétně na návštěvu nedalekého chrámu Kijomizu dera na nějž jsme se neskutečně těšili již dlouho od chvíle, kdy jsme viděli francouzsko-japonský film Wasabi, ve kterém se tento svatostánek objeví. Chrám Kijomizu dera stojí na strmém svahu na hoře Higašijama a jedná se o jeden z nejkrásnějších a nejoblíbenějších chrámů v Kjótu. Jeho dřevěná konstrukce je podepřená mohutnými dřevěnými sloupy a z jeho teras se rozprostírá nejúchvatnější výhled na celé Kjóto. Během naší návštěvy probíhala v hlavní síni rekonstrukce, a možná i díky tomu, nebylo v chrámu tolik lidí, které právě rozsáhlé stavební práce od návštěvy odradily. Nám to ale nevadilo, a naopak se návštěva Kijomizu stala jednou z nejpříjemnějších v Kjotu, po návštěvě chrámu jsme se vydali do rozkvetlých zahrad pod terasou, na dřevěných paletách v místní čajovně mezi rozkvetlými sakurami jsme si vychutnali konev zeleného čaje s dezertem v podobě matcha knedlíčků dango a plnými doušky nasávali atmosféru této neskutečné oázy. Vlastně to byla poslední chvíle, kdy jsme měli v Kjotu chvíli pro sebe, od té doby začala jak atmosféra, tak ulice a centrum města doslova houstnout, a tak se z poklidné návštěvy jednoho z nejtradičnějších měst v Japonsku, stalo doslova davové a turistické šílenství!



Čtvrť Gion a Hanami-koji


Od chrámu Kijomizu jsme se vydali hlavní třídou Hanami-koji směrem ke čtvrti Gion. Gion je nejslavnější čtvrtí v Kjótu, kam turisté z celého světa přijíždí za jediným účelem, potkat skutečnou gejšu. Právě čtvrť Gion je totiž místo, kde se již po staletí pohybují a pracují fascinující gejši, profesionální společnice s bíle nalíčenými tvářemi v tradičních zdobených kimonech a vysokých dřevácích. Procházeli jsme se úzkými uličkami lemovanými tradičními dřevěnými čajovnami, obchůdky s řemeslnými výrobky a suvenýry a různými restauracemi, jejichž architektura připomínala nádech starého Japonska, tak jak si představuji, že vypadala před staletími. Musím však připustit, že prodírat se nekonečnými davy turistů bylo přinejmenším únavné, a tak když jsme konečně dorazili do čtvrti Gion, nedokázali jsme její kouzlo plně ocenit. Věřím, že čtvrť Gion stojí za to objevovat, a že její kouzlo musí vyniknout především v noci, kdy se rozsvítí všudy přítomné lucerny a jejich mihotavé světlo zahalí úzké dlážděné uličky do oranžově rudých odstínů. Pro nás je to ponaučení pro příště, a doufám, že jednoho dne, až odpolední davový kolotoč odpadne, budeme si i my moct vychutnat Gion po setmění.



Bambusový háj Arashiyama


S pocitem mírného zklamání jsme tak vyrazili na východní kopcovitý okraj Kjóta k dalšímu neopomenutelnému místu, oblíbenému bambusovému háji Arashiyama. Od vlakové zastávky JR Saga-Arashiyama nás čekala příjemná procházka, táhnoucí se přes rozsáhnou skalnatou rokli řeky Hozu, obklopené z obou stran lesnatými horami a tradičními nízkými japonskými domky. Bylo nadmíru jasné, že cílem nás všech je právě bambusový háj. A jak jsme očekávali, tak se i stalo, když jsme dorazili k ikonické uličce obklopené z obou stran hustým pásem bambusových stromů nestačili jsme se divit, kolik lidí se může vejít na pár metrů čtverečních plochy :-D. A tak ačkoliv jsme se na tento působivý přírodní klenot Japonska moc těšili, zase jsme odcházeli maličko zklamaní. Nejednalo se totiž o les v pravém slova smyslu. Travnatý háj je součástí zahrad chrámu Tenrjúdži a samotná cestička je dlouhá zhruba 500 metrů. Celou cestu jsme se navíc museli doslova prodírat zástupy turistů a tak veškerá romantika byla ten tam :-). Proto, pokud si budete chtít vychutnat bambusový háj v co možná nejintimnější atmosféře, vyrazte hned brzy z rána, vstup je totiž možný 24 hodin denně, každý den, a je zdarma, možná se vám tak podaří zachytit ten magický zvuk šumění větru mezi bambusovými stromy, kterému místní přezdívají hudba přírody.



Víc už jsme toho bohužel během jednodenní návštěvy nestihli, a tak další Kjótské perličky jako především chrám Rjóandži, zlatý a stříbrný pavilon, stezku filozofů, noční procházky po Gionu nebo muzeum Mangy si musíme nechat na příště. Dodnes trošku litujeme, že jsme se v Kjótu neubytovali a neměli tak na místo víc času, zároveň se ale máme na co těšit pro příště. Kjóto je totiž opravdu nádherné, jeho jedinou vadou na kráse je pouze to neutuchající turistické davové šílenství, které toto místo bezpochyby přináší, a které bylo jednoznačně nejšílenější ze všech navštívených míst v Japonsku. Fakt, že jsme si Kjóto nechali na konec výletu jako pomyslnou třešničku na dortu, paradoxně neměl na naši návštěvu úplně nejpozitivnější vliv, a tak i díky únavě a časovému vypětí jsme si to nevychutnali tak, jak jsme si zpočátku přáli.


920 views0 comments

Comments


bottom of page