top of page
  • Writer's pictureAndrea

Nikkó, oáza klidu, která se Vám zapíše pod kůži

🕦 Termín: 29. března 2019
⛅ Počasí: oblačno, 6 °C
🌸 sakura blooming index: před rozkvětem

🚄 Jak jsme se sem dostali?


Celou cestu jsme absolvovali na JR pass → šinkanzenem z Tokya (zastávka Tokyo) → na zastávku JR Utsunomia [49 Min] → a zde místní linkou JR Nikko Line do Nikkó [44 Min]

Více info o možnostech dopravy v příspěvku níže.

⌚ Jak dlouho jsme tu strávili?


Na Nikkó jsme si vyčlenili jednodenní výlet, ale vzhledem k tomu, kolik toho ještě magické Nikkó ukrývá, určitě nebudete litovat, pokud se rozhodnete věnovat tomuto místu více než jeden den!

🗼 Co jsme viděli?


→ nejvýše položené horské jezero Japonska Chuzenji (1269 m n. m.) a 97 m dlouhý vodopád Kegon

→ posvátný most Shinkjo, celý chrámový komplex svatyní Toshogu

🍣 Kde jsme se najedli?


Když vygooglojete „best ramen in Nikko“ zobrazí se vám úžasná restaurace Ramen Bonten, kde jsme se v poměrně chladném počasí zahřáli výbornou miskou lahodného rámenu a to v japonském stylu! Na zemi a hůlkama!

🗾 Zajímavosti


I pro mne bylo překvapením, že jedny z mých nejoblíbenějších emoji „three wise monkeys“ 🙈 🙉 🙊 pochází právě z Nikkó. Přesněji z dřevořezby posvátné stáje Shinkyusha ze 17. století. Opice symbolizují hlavní principy tendaiské školy buddhismu – tedy Mizaru, které nevidí zlo, Kikazaru, která neslyší zlo a Iwazaru, která nemluví zlo.


 

Asi 130 km, tedy přibližně 2hodiny vlakem leží místo, které byste při svém japonském putování neměli minout – Nikkó, jedno z neposvátnějších, nejtajuplnějších a na velké množství budhistických a šintoistických chrámů nejbohatší místo v celém Japonsku. Ne nadarmo jedno staré japonské přísloví praví „Nikdy nemůžeš říct, že jsi spatřil všechny krásy světa, dokud jsi nespatřil Nikkó!“


Městečko leží na okraji Národního parku v srdci úchvatné přírody. Nikkó je naprosto neuvěřitelná oáza klidu, která na Vás přímo dýchá spirituální atmosférou a je to jedno z těch míst, které se Vám prostě zapíše pod kůži.


Do Nikkó je možné se dopravit dvěma způsoby, v první řadě můžete využít nákupu jednoho z Nikkó pasůNikkó World Heritage Passu, který má dvoudenní platnost a je možné díky němu cestovat přímo z Tokya zpátečním rychlovlakem Tobu Nikkó z nádraží Tobu Asakusa. Tento průkaz vám mimo jiné nabízí neomezenou autobusovou dopravu uvnitř Nikkó. Další možností je Nákup 4denního The Nikko All Area Passu, který je sice dražší ale opravňuje Vás mimo jiné k cestování nejen uvnitř Nikkó ale i do okolních oblastí národního parku.


Vzhledem k tomu, že jsme si naplánovali pouze jednodenní výlet do Nikkó a v tu dobu jsme měli již platný JR pass, rozhodli jsme se cestovat na něj. Tedy šinkanzenem z Tokya (zastávka Tokyo) → na zastávku JR Utsunomia a zde jsme přestoupili na místní linku do Nikkó, která jezdí každou hodinu. V Nikkó jsme si pak za 2000 円/os zakoupili zpáteční jízdenku směr Chuzenji Onsen, která nás opravňovala k neomezenému cestování mezi Nikkó a Chuzenji po dobu dvou dnů.


Zastávka Chuzenji-onsen, nedaleko které se nachází stejnojmenné horské jezero Chuzenji a necelých 100 metrů dlouhý vodopád Kegon, byla prvním cílem našeho putování. Cesta k vodopádu trvala autobusem z Nikkó asi 50 minut a stoupala strmými serpentinami k horským vrcholům a nabízela naprosto dechberoucí výhledy do údolí. K našemu překvapení jsme u vodopádu vystoupili téměř sami, protože valná většina autobusu pokračovala na konečnou zastávku Yuomoto-onsen. Pokud se vydáte k Chuzenji v březnu, doporučujeme nepodcenit teplé oblečení, když jsme totiž u nejvýše položeného japonského jezera vystoupili z vyhřátého autobusu, první kroky nás vedly k místním toaletám, kde jsme oblékli sbalené termoprádlo, čepice, rukavice a teprve poté se vydali na cestu. Byla prostě fakt kosa! Jako první k nejslavnějšímu vodopádu v národním parku Nikkó – Kegon. K jeho sledování můžete využít buď bezplatné vyhlídky, která je dostupná pěšky nedaleko od autobusové zastávky, druhou možností (kterou jsme však nevyužili) je projížďka 100 m hlubokým horským výtahem, který Vás sveze až k samému úpatí vodopádu a můžete ho tak shlédnout z mnohem působivější perspektivy. Od vodopádu Kegon k jezeru Chuzenji je to pak pouze krátká procházka. Chuzenjiko je úchvatné jezero ze všech stran obklopené nádherným horským panoramatem včetně již neaktivního posvátného stratovulkánu Nantai. Pokud se k Chuzenji vydáte mimo hlavní letní lázeňskou sezónu, bonusem vám pak budou i téměř liduprázdné cesty a výhledy.



Po návštěvě Chuzenji jsme se vydali autobusem zpět k hlavnímu nádraží do Nikkó, odkud vede hlavní třída přímo k posvátnému mostu Shinkyo a k celému chrámovému komplexu, který byl vrcholem naší prohlídky. Hlavní ulice je lemovaná různými obchůdky a restauracemi a celá procházka vám zabere asi 30 minut. My jsme jí využili k obědu, a protože bylo stále dost chladno, rozhodli jsme se zahřát pořádnou mísou poctivého horkého Rámenu v příjemné restauraci Ramen Bonten. Moje volba padla na miso ramen s kukuřicí, který byl prostě neskutečný, mňam! Teplé saké k tomu na zahřátí a s plnými břichy jsme se mohli vydat dál na cestu 😊. Před vstupem do chrámového komplexu jako první narazíte na elegantně vyřezávaný červený most Shinkyo (posvátný most), ke kterému se váže legenda o mnichovi Šódovi, který na tomto místě překročil řeku na hřbetech dvou obrovských hadů. Současná stavba je pouze replikou původního mostu a vstup na něj je možný pouze se zakoupenou vstupenkou – toho jsme nevyužili, stačil nám výhled z protějšího silničního mostu.


Hned za mostem pokračují schody stoupající ke svatyním chrámového komplexu Rinnó-dži a k samotnému mauzoleu šogúna Tokugawa lejasu, válečníka, který v 17. století ustanovil tzv. šogunát – vojenské zřízení, které vládlo Japonsku po dalších 250 let. První pamětihodností je chrám Rinnó-dži, který byl bohužel v době naší návštěvy z důvodu rekonstrukce uzavřen, a tak nám nezbývalo než pokračovat k vrcholné svatyni Toshogu. Komplex je tvořen souborem mnoha budov a svatyní a pro vstup do něj zaplatíte na místě 1300円/os. Když v roce 1616 velký Tokugawa lejasu zemřel, jeho přáním bylo, aby byl pochován ve skromném svatostánku právě v Nikkó. Jeho vnuk se však po jeho smrti rozhodl vystavět svatyni, svými rozměry a krásou odpovídajícím historické úloze svého dědečka. Toto mauzoleum postavené uvnitř vysokých cedrových lesů je ukázkou bohatství, moci a precizní práce 15 000 řemeslníků z celého světa, kteří se na projektu podíleli. Vstupním branou je kamenná brána torii za kterou stojí jemně zdobená elegantní pětipodlažní pagoda Gojunoto. Na prvním nádvoří se nachází posvátná stáj Shinkyusha, proslulá řezbou opic, které symbolizují hlavní principy buddhistické školy Tendai – tedy "see no evil, speak no evil and hear no evil". Proslavené hlavně symboly emoji - 🙈 🙉 🙊. Cestou k samotnému šógunovu hrobu ještě minete mimo jiné sluneční bránu Jómeimon, opatrovanou řezbu kočky Nemuri-Neko a samotnou zlatem zdobenou pokladnici Toshogu. K lejasuově hrobce pak vede kamenná lesní stezka linoucí se mezi vysokými cedry až na vrchol kopce, kde je velký šogun Tokugawa pochován. Což byl i vrchol naší cesty do Nikkó. Vzhledem k tomu, kolik toho ještě magické Nikkó ukrývá, určitě nebudete litovat, pokud se rozhodnete věnovat tomuto místu více než jeden den!





1,144 views0 comments

Comments


bottom of page