top of page
  • Writer's pictureAndrea

Pekelné údolí nedaleko olympijského Nagana

🕦 Termín: 1. dubna 2019
🌦️ Počasí: oblačno, sněhové-dešťové přeháňky, 2 - 8 °C
🌸 sakura blooming index: před rozkvětem

🚄 Jak jsme se sem dostali?


Vlakem: zastávka Tokyo nebo Ueno na JR pass → na zastávku Nagano, shinkansen Kagayaki [82 Min]

Nagano → Snow Monkey Resort (Snow Monkey Pass, 3600 円 ~ 800 Kč), více v příběhu ↓

⌚ Jak dlouho jsme tu strávili?


I s cestou (z Tokya do Nagana a zpět) nám výlet zabral 1 celý den, Snow Monkey Pass má navíc 2denní platnost a je toho tu kromě sněžných opic k vidění mnohem víc. Máte-li zájem spojit výlet za opicemi i s návštěvou haly Big hat či olympijským muzeem, vyčleňte si na cestu více času.

🗼 Co jsme viděli?


Z hlavního nádraží v Naganu jsme vyrazili vyhlídkovou linkou k zasněženým vrcholům japonských alp, kde se ukrývá park Jigokudani, domov nejseverněji žijících primátů – japonských makaků červenolících

🍣 Kde jsme se najedli?


Cestou do parku narazíte na příjemnou horskou restauraci Enza Café, kde jsme se zahřáli místním Ramenem a čajem Matcha. Kuřecí rámen zde stojí necelých 200 Kč a byl opravdu výborný!


🗾 Zajímavosti


Není náhodou že ikonické fotografie „Snow Monkeys“ jak se makakům někdy přezdívá vyhrávají jedno prestižní ocenění za druhým. Jedna z nejznámějších fotografií byla zveřejněna v lednu roku 1970 na obálce časopisu LIFE a od této doby rostla popularita tohoto místa strmě vzhůru. V roce 2006 pak získala fotografie člena personálu parku Toshia Hagiwary hlavní cenu v mezinárodní soutěži Nature’s Best Photography Windland Smith Rice International Award. Od té doby park každoročně navštíví stovky tisíc turistů z celého světa.




 

Nagano se zapsalo do širokého povědomí české veřejnosti v roce 1998, kdy naši „zlatí hoši“ triumfovali ve finále Olympijských her a v hale Big Hat získali zlatou olympijskou medaili. Město Nagano leží uprostřed hornaté oblasti japonských alp necelých 200 km severozápadně od Tokya, se kterým ho pojí linka JR Hokuriku. Nejrychlejší shinkanzen operující v této oblasti, modrý Kagayaki vás sem dopraví za neuvěřitelných 80 minut a to buď z hlavního nádraží Tokyo nebo ze zastávky Ueno.



Stojí za to navštívit Nagano?“, byla jedna z mých prvních otázek, když jsme se necelý měsíc před naší cestou do Japonska potkali s kamarádem, který v Japonsku žije již několik let. Jeho odpověď nás docela pobavila, nikoli však překvapila. „Do Nagana kromě Čechů žádní turisti nejezdí. A tak když sem dorazíte a prozradíte důvod a cíl vaší cesty, očekávejte nechápavé výrazy zmatených Japonců, kteří skutečně nebudou sto pochopit, jak můžete vážit cestu přes půl světa, kvůli sportu, jako je hokej.


Ani to nás však neodradilo a do Nagana jsme vyrazili! A i když to nebylo jen kvůli hokeji, nemohli jsme zabránit vítězoslavnému pocitu, který se námi prohnal v momentě, kdy jsme chladného březnového rána vystoupili na naganském nádraží a v hlavní hale vzhlíželi k pěti olympijským kruhům s označením NAGANO 1998. Cíl naší cesty však bylo něco jiného, avšak s olympiádou do jisté míry propojeného. Byl to totiž právě rok 1998, který proslavil toto místo a mezinárodní zájem turistů z celého světa na sebe nenechal dlouho čekat. Park Jigokudani neboli "pekelné údolí" je domovem téměř 180členné rodinky japonských makaků červenolících, nejseverněji žijících primátů na světě, kteří obývají tuto památnou rezervaci již několik desítek let. Tito makaci jsou totiž schopní odolávat teplotám hluboce pod bodem mrazu, a i to je důvod proč se tato skupinka usídlila právě ve zdejších horách. Důvodem jsou místní horké prameny, které divocí makaci využívají ke koupeli a pohled na skupinky makaků ohřívajících se v horkých lázních přímo uprostřed chladných zasněžených skal a lesů je prostě impozantní!



My jsme se do Jogokudani vydali z hlavního naganského nádraží, kde jsme si zakoupili „Snow Monkey Pass“ který kombinuje neomezenou dopravu mezi Naganem a parkem (a to jak vlakem, tak autobusem) spolu se vstupenkou do parku. Dohromady nás tento dvou denní pass vyšel na 3600 円 na osobu, což pravda není zrovna málo, ale opravdu se to vyplatí! Zážitek začíná již cestou do japonských alp, kde se park nachází. Spolu se vstupenkou dostanete i mapu a přehled jízdních řádů z Nagana do parku a zpět, protože cestou do parku můžete využít dvě možnosti – první je cesta expresním autobusem, který vás za 45 minut sveze přímo na zastávku Snow Monkey park, druhou možností je kombinace vlaku (tzv. Dentetsu, 44 minut) a navazujícího autobusu (10 minut), tuto možnost jsme pro cestu k parku zvolili my, a rozhodně jsme neprohloupili! Do hor vás totiž za necelou třičtvrtě hodinu dopraví jednokolejní vyhlídkový vlak, ze kterého budete třičtvrtě hodiny sledovat přibližující se vrcholky japonských alp, a ta panoramata vážně stojí za to! Doporučujeme navíc dostat se na nástupiště co nejdříve a zabrat si místa v první řadě, ze kterých budete sledovat ubíhající cestu z řidičovi perspektivy, strojvedoucí má totiž malou kabinu přímo nad vašimi hlavami.



Nejbližší výstupní stanicí k parku je zastávka Kanbayasgi Onsen, ze které vás čeká ještě zhruba půl hodinová procházka k rezervaci a vzhledem ke klouzavému bahnitému terénu doporučujeme pevnější obuv. Když jsme stoupali lesní cestou, která si ještě uchovávala poslední nánosy sněhové pokrývky, přemýšlela jsem, že jestli v parku budu mít možnost zahlednout alespoň jednoho makaka, budu opravdu šťastná! To jsem ale netušila, že park je přímo posetý těmito čtyřnohými chlupáči, kteří si za ta léta na příliv turistů zvykli natolik, že je jejich přítomnost naprosto nevyvádí z rovnováhy. Ba naopak, makaci se kolem vás prohání bez jakéhokoli ostychu, předvádí a perou se, skáčou a útočí jeden na druhého jakoby jste tam snad ani nebyli. Vrcholem celého parku je pak horká lázeň, kterou makaci využívají ke koupání. Přestože je park otevřen po celý rok, opice vstupují do koupele hlavně v těch nejchladnějších měsících v roce, kdy je park celý posetý sněhem (ideálně leden, únor). Během naší březnové návštěvy, kdy si park ještě uchovával poslední zbytky sněhu žádný z makaků do vody nevlezl, nicméně na zážitku nám to určitě neubralo.



Cestu do Jigokudani jsme naplánovali takříkajíc na poslední chvíli. Předpověď totiž ten den hlásila déšť na celém Honshú a pouze v Naganu mělo sněžit. Díky tomu jsme toho dne ráno změnili plány a vydali se za sněžnými opicemi. Naše očekávání nebyla zrovna vysoká, čekali jsme, že přes davy turistů zahlédneme tu a tam v dálce jednoho, dva makaky a také, že odpoledne po návštěvě Snow Monkey resortu stihneme ještě prohlídku olympijského muzea a haly Big Hat v Naganu. Naše obavy se naštěstí nenaplnily, turistů bylo ten den pramálo a makaci se v početných skupinkách proháněli v naší bezprostřední blízkosti, a i proto jsme na místě strávili více času, než jsme původně plánovali a návštěvu Big Hat tak odkládáme na příště. Určitě bychom si totiž ještě jednou chtěli vychutnat Nagano, město, do kterého sice žádní turisti nejezdí, ale nám se tam prostě líbilo! Možná to byl ten čerstvý horský vzduch, možná ta nostalgie olympijského vítězství, to ještě nevím, ale snad to brzy zjistíme ;-)


556 views0 comments

Comments


bottom of page